fbpx

by 14. 04. 2020Blog

Karanténa v ráji?

Bali. Pro hodně lidí je to vysněná destinace pro surfování, opalování, procházky rýžovými políčky a skvělé jídlo. Pro mě je vysněnou destinací také, ale spíše kvůli svému náboženství a lidem, kteří Vás vidí Srdcem a ne jen jako otevřené peněženky. Lidem, kteří se dělí o to, co mají, i když sami mají málo. Lidem, kteří se na Vás usmějí a vy máte pocit, že je vše v pořádku.

Přiletěli jsme na Bali

Je to 2 měsíce, kdy jsme na Bali přiletěli. Pandemická situace ještě nebyla tak pandemická, panika necloumala světem tak, jak cloumá teď a tak jsme bez přemýšlení o tom, co se může dít, s Mužem prostě odletěli.

Přílet probíhal v klidu, vyplnili jsme papíry, dostali zpět žlutá potvrzení, že jsme prošli testem a už si jen užívali toho, že jsme Doma. Tak se tady totiž cítíme – jako doma.

První dny jsme žádná omezení nepociťovali vůbec a když se nad tím teď zamýšlím, tak si myslím, že snad trvalo i více než měsíc, než se začala dělat vážnější omezení. Letadla stále přilétala, dokonce i ze zemí, která bych i já dávno zakázala :), obchody i restaurace byly otevřené jako běžně a ceremonie také probíhaly normálně. Už se alespoň objevovaly ale informace o rouškách a dezinfekcích. Přesto jsme dlouho netušili, jak na tom jsme, nebo budeme. Žili jsme si ve sladké nevědomosti a zároveň ale byli ve spojení s našimi rodinami v ČR i USA, neboť tam to za tu dobu nabralo na síle. Poslali jsme roušky, které už za pár dnů zakázali z Indonésie vyvážet a začali se rozhodovat, zda zůstat, nebo odletět.

Pamatuj, vesmír je ozvěnou tvých skutků a myšlenek. Dalajláma XIV.

Odletět zpět do ČR, nebo zůstat?

Hodně lidí odlétalo a Bali se vylidňovalo. Bylo to neskutečné a zažívali jsme úplně opačný pocit, než když jsme přijeli – to jsme zažívali šok, jak velmi se promění milované místo rozvojem a turismem. A teď? Prázdno. Silnice byly tak na 20% běžné dopravy, poprvé jsem potkávala více místních než turistů a to jsem ještě netušila, že tu brzy bude ještě prázdněji.

I někteří naši přátelé odlétali domů k rodinám a blíž ke kvalitní zdravotní péči. Snažili se chytit letenky, které letecké společnosti rušily z hodiny na hodinu, často těsně před odletem, a k vracení peněz se až tak rychle neměli. Bylo naprosto běžné, že cesta trvala 40 a více hodin. Když letím 20-25 hodin, je to na mě až až a teď bych měla letět i s přestupy 40 hodin? 50? 60? Letět v letadle s lidmi, o kterých nevím, kde byli, přestupovat letišti s čekacím dobou třeba 10-15 hodin se stovkami lidí, v chaosu a spěchu, doufat, že všichni budou zodpovědní jako my – s dezinfekcí, hygienou i rouškou?

Při letu moje tělo vždy dostane zabrat. Bývám unavená, dehydratovaná a často se u mě i projeví rýma a teplota. Rozhodnutí odletět do ČR se nám zdálo být šílené rozhodnutí. Stejně jako to zůstat tady, neboť jsme nevěděli, na jak dlouho tady můžeme být “zaseklí”. Co nám ale zbývá? Jaké řešení je to správné?

Na druhou stranu, když bychom zůstali na Bali, máme tu zázemí vlastního domečku se zahradou a bazénem. Neustálý přístup k ovoci. Naši “domácí” se o nás vždy krásně starají. Když zůstaneme v karanténě tady, užijeme si sluníčka, zahrady, vody, pohody a k tomu můžeme dále v pohodě pracovat.

Navíc tím, že na Bali převažuje hinduismus, je místní atmosféra opravdu pohodovější. Lidé ví, že i když umřou, tak se narodí znovu, tak proč panikařit. 🙂 A možná právě to dělalo takový velký rozdíl v tom, jak to lidé prožívaly, než jako se k nám dostávalo třeba z ČR.

Pokud bychom se rozhodli letět do ČR, bude tam zima, stres, vše zavřeno a my nemáme ani kde pořádně bydlet, neboť při našich přesunech byt pouštíme.

Rozhodli jsme se. Správně?

Zvažovali jsme naše rozhodnutí opravdu z různých úhlů včetně toho, co nás čeká. A rozhodli jsme se zůstat. I když nevíme, jak dlouho zde zůstaneme “zaseklí”. Ale upřímně – zaseklí na Bali? V teple, v místě, kde to milujeme a cítíme se v klidu i podpoře tohoto místa? JO! 🙂

A tak zůstáváme otevření tomu, co se má stát. Nikdo nevíme, co bude. Měli jsme odlétat 21. dubna, to již víme, že se nestane, takže jsme sami zvědaví, kam se celá situace posune a kdy se my podíváme za rodinou a přáteli do Česka. Nejdůležitější je ale zdraví a vnitřní klid a o ten pečujeme stejně poctivě jako o hygienu a roušky. Protože dezinfekce ani roušky nejsou víc, než naše duševní hygiena. 

 

Přeci jen nám ale něco chybělo…

Jediné, co nám v aktuální situaci opravdu chybělo, byl průvod Ogoh-Ogoh, který předchází velmi důležitému místnímu svátku Nyepi Day neboli Dni Ticha. Průvod (a oslava nadcházejícího nového balijského roku) byl zrušen právě kvůli nemožnosti se setkávat. A musím říct, že ty bubny, pohyb a průvod mýtickým démonů nám opravdu chyběly a byl cítit rozdíl…

Fotky jsou z loňského roku, kdy jsme si s partnerem průvod Ogoh-Ogoh užili poprvé a pořádně.

Přeji nám hodně zdraví a pohody v tomto čase, kdy potřebujeme více klidu a pocitu spolu, než kdy dříve.

Darja

Darja Janíčková

Darja Janíčková

Vědomá mentorka virtuálních asistentek, nomádka, průvodkyně Žen

Mou vášní je vědomý život a sebepoznávání a díky online podnikání jsem objevila svou cestu k pracovní svobodě, k možnosti cestovat a k provázení Žen, které touží po vlastním podnikání, ale také po silnějším spojení se Sebou.

2009 - začínám pracovat jako VA s pocitem, že nic neumím
2011/2012 - absolvuji roční intenzivní projekt MPŽ zaměřený na vybudování stabilního a úspěšného podnikání, s podporou spousty skvělých odborníků jako je Madla Čevelová, Martin Dokoupil, Janko Polák, Barbora Nádvorníková/Zemanová, atd.
2013 - odcházím ze zaměstnání plně se věnovat virtuální asistenci
2016 - poprvé mám zaplněnou svou kapacitu a odmítám klienty. Jen se ptám, co dál?
2017 - spouštím komunitu virtuálních asistentek, začínám budovat vlastní tým asistentek a propojovat klienty s jejich novými asistentkami

Poté se již více a více věnuji tvorbě vzdělávacích programů pro virtuální asistentky, rozšiřuji nabídku mentoringu, spouštím Členský Klub pro VA (2019) s intenzivním vzděláváním i skupinovými mastermindy. Vše propojuji s vědomým životem, spojením se Srdcem a všemi zkušenostmi, kterými jsem sama prošla a procházím i nadále. Inspirovat se můžete například na webu www.dychamespolu.cz.

Více o mně zde...

 

Články, které by Tě mohly zajímat...

Proč (ne)dělat to, co Tě (ne)baví?

Proč (ne)dělat to, co Tě (ne)baví?

Proč dělat to, co Tě nebaví, jenom proto, že to umíš, když můžeš dělat to, co nejen umíš, ale také Tě baví? Stále se setkávám s tou samou situací a tak jsem se rozhodla toto téma znovu otevřít. Ženy se mě opakovaně ptají: "Jaké služby bych měla umět, abych se stala...

„Věřit si bezpodmínečně.“

„Věřit si bezpodmínečně.“

Nedávno jsem objevila v báječném malém knihkupectví, kam chodím nasávat tu správnou filozofickou atmosféru a dýchat vůni knih, inspirativní knihu o těle. A protože patřím mezi „dinosaury“, kteří si raději, než do kláves moderního počítače rádi napíšou pár poznámek a...

“Jen tak si to chci zkusit” nefunguje

“Jen tak si to chci zkusit” nefunguje

Pokud chceš začít podnikat, musíš do toho jít naplno, nebo vůbec. Počítej se vším, co podnikání obnáší - úřady, nabídka a prodej svých služeb, vlastní prezentace, time management, spolehlivost, komunikace, vlastní hodnota, cena služeb, odmítání potenciálních klientů,...

Jsi dostatečně unikátní?!

Jsi dostatečně unikátní?!

Být unikátní. Občas jakoby se s tímto slovem roztrhl pytel. Být unikátní. Co to pro Tebe znamená? Co to v Tobě vyvolá, když slyšíš, že bys měla být unikátní, nebo naopak že nejsi dost unikátní? Často tím může vznikat tlak, pocit, že nejsme dost, že bychom měly být...