„Věřit si bezpodmínečně.“

Nedávno jsem objevila v báječném malém knihkupectví, kam chodím nasávat tu správnou filozofickou atmosféru a dýchat vůni knih, inspirativní knihu o těle. A protože patřím mezi „dinosaury“, kteří si raději, než do kláves moderního počítače rádi napíšou pár poznámek a při telefonování s klienty nakreslí pár malůvek, knihu jsem si koupila.

Kromě velmi potěšujících informací, jako že hořká čokoláda a červené víno obsahují vzácný antioxidant resveratrol (přírodní antioxidant), jsem narazila citát, který mě vedl k zamyšlení.

„Věřit si bezpodmínečně.“

Jde to, nejde to? Otvírám červené víno a přikusuju čokoládu. Nechávám hlavou běžet myšlenky.

Bezpodmínečně milujeme své rodiče. No dobře, minimálně jako miminka ano. S rostoucí křivkou věku je pubertální období dobou, kdy naše bezpodmínečná láska k rodičům chladne, aby se zase v určitém věku vrátila.

Sami sobě věříme od narození, kdy metodou pokus omyl se zkoušíme převalit z boku na bok, poprvé si sednout, stoupnout, udělat první krok. Nula pochybností, odvahy tuna. Kde a kdy se tedy ta víra v sama sebe ztrácí. Přichází to s prvním neúspěchem či strachem, kterému dovolíme, aby nás paralyzoval? Život je o rovnováze, den střídá noc, slunce x déšť, černá x bílou, úspěch x neúspěch, ale ta víra bez podmínek by měla zůstat uvnitř nás neměnná. Vždyť cesta ke štěstí nevede přes duhu, nejsem přeci jednorožci. Nikdo jiný než my sami sobě, nám totiž nebude věřit víc. Tak věřme si bezpodmínečně, i když zrovna klečíme na kolenou, protože to znamená, že z nich brzo vstaneme!

Články, které by Tě mohly zajímat...