Letos v dubnu je to 8 let, od doby, kterou bych popsala slovy, že se Vesmír prostě rozhodl, že jsem ve svém stávajícím zaměstnání (a jistotě) již příliš usazená (příliš pohodlná) a musí mi připravit nějaké ty “šoky” a láskyplná nakopnutí, která mě pořádně pošťouchnou ke změně. Která mě donutí konečně vyměnit iluzorní stabilitu zaměstnání za nejisté podnikání, ale abych mohla konečně využít své zkušenosti a vše, co jsem se v předešlých letech naučila, . Jinak si totiž neumím vysvětlit to, co se začalo dít. 😍

A díky této situaci můžu nyní, po 8 letech, žít na Bali a tvořit si život tak, jak si jej přeji já…

I když jsem se snažila sebevíc, bylo to jasné, už tomu nešlo uhýbat. Ale být pravdiví sami k Sobě je většinou to nejtěžší. A tak jsem jednoho dne šla opravdu za náhradním ředitelem v naší korporátní společnosti a řekla mu aktuální situaci. Proč chci odcházet. Jelikož jsem ale člověk, který vždy dává šanci (nebo možná spíše doufá, že existuje cesta, jak se dá zachovat to “staré” bez pálení mostů), domluvili jsme se, že sepíšu problémy a navrhnu řešení, co bych potřebovala.

Vše se událo přesně takto, většina změn se zavedla a překvapením bylo, když se po dvou měsících zjistilo, že nastolené změny, téměř neovlivnily ty hlavní problémy a mou práci. Tím, že se jednalo o korporátní firmu, tak se ne vše dalo samozřejmě změnit, ale pracovali jsme se tím, co šlo. Po té zkušební době jsme si však sedli znovu, udělali shrnutí…a ředitel mi podepsal výpověď. Bylo jasno…

Konec znamená nový začátek

Nastala etapa, na kterou ráda vzpomínám. Ne ohledem toho, co přesně se muselo nastavit, předat, zaškolit (a že jsem si Xkrát nadávala, že jsem udělala chybu, nebo že nová kolegyně to nezvládne a nemůžu je v tom nechat plavat. A těch slz, kolik jsem vyplakala…), ale vzpomínám si velmi na tu krásnou energii, která mě v tomto období provázela. Období lehkosti, uvolnění, štěstí, radosti. I přes strachy tohle prostě převažovalo.

Díky meditacím s mou Učitelkou meditací Sofií Sarras jsem znala již důležitost ukončování, jak je tomu potřeba dát prostor, jak ocenit tu cestu, v Sobě, ale i ke kolegům. Byl to tak krásný proces, navíc bylo léto, což je má milovaná doba, takže vše mě provázelo od vědomého rozhodnutí, vědomou cestou až k vědomému konci.

A tak jsem krátce poté již nebyla zaměstnankyně Darja, která je bokem i virtuální asistentka. Ale už jsem byla Darja – volnonožka – virtuální asistentka. 

Litovala jsem hodněkrát, ale nikdy jsem se nevzdala 

Nikdy nehraju hry a opravdu fakt je ten, že jsem hodněkrát litovala a plakala a chtěla se “vrátit”. Jakmile jsem se ale opravdu spojila se Sebou, cítila jen ve vzpomínkách pocity, které jsem cítila, co jsem zažívala, tak jsem hned měla jasno. I tato doba potřebovala svůj čas. I různé strachy ve mně potřebovaly svůj čas. Jedno bylo jisté – nikdy jsem se nevzdala a vždy jsem měla záložní plán.

Jaký?

Tehdy jsem si řekla, že do těch známých supermarketů za kasu by mě snad vzali kdykoli, i kdyby jen na přechodnou dobu a pak bych si našla jinou práci. Ale tak to prostě zkusím a “za tu kasu” můžu kdykoli…

Pokud v Sebe nevěříš Ty, tak kdo jiný by měl?

Měla jsem pro svou cestu hodně podpory a lidé, kteří mě nepodporovali, se v mém životě přestali objevovat. Každá velká změna přináší zvědomnění strachů, obav, témat, plánů, starých přesvědčení, zvyků, atd. Ženám při mentoringu a v Klubu vždy říkám, že je to doba, kdy potřebujeme hodně péče, jemnosti a podpory a že v tuto dobu málokdo má tolik energie a “drajvu”, aby přesvědčoval své blízké či kamarády, že je to dobrá cesta, že to za to stojí.

Doby těchto velkých změn jsou právě naopak doby, kdy MY POTŘEBUJEME HODNĚ PODPORY A POMOCI. Tak se obklopujme podporujícími lidmi, kteří jsou zároveň realisté. Obklopujme se také tím, co nás motivuje, podporuje. Co v nás probouzí naši energii a vnitřní sílu (např. tanec, kreativita, cvičení…).

Postupně se totiž naučíš, že ten, kdo Tě nejvíce podporuje, kdo Ti nejvíce důvěřuje, kdo Ti nejvíce pomáhá a rozumí, JSI TY SAMA. Nepotkáš nikoho jiného, kdo by pro Tebe mohl udělat více, než Ty sama. To si pamatuj.

Na začátku ano, potřebujeme pomoci, potřebujeme ukázat a pocítit, že za to stojí naše kroky, že za to stojíme my, že tady u nás je někdo, kdo nás chytne za ruku, když potřebujeme přejít řeku. Kdo nám nabídne rameno, když se strachy potřebujeme na chvíli zhroutit. Kdo nám utře slzy, když si strachy potřebujeme na chvíli pobrečet. Ale to vše jsou chvilkové stavy, které tě postupně posilňují a za pár měsíců zjistíš, jak silná a úžasná Žena jsi a že je opravdu nejdůležitější, abys věřila v Sebe ty sama. Může v Tebe věřit celá rodina a všichni přátelé, ale pokud v Sebe nevěříš ty, tak Ti to bude k…ničemu.

Články, které by Tě mohly zajímat...